Videohry jako metla lidstva nebo naopak dobrý prostředek pro zábavu a vzdělání?

Zdroj: i.ytimg.com

Velmi často je veřejnosti podsouván názor, že videohry jsou špatné. Nebo dokonce, že jsou čistým zlem. Provedeno bylo i několik výzkumů, v nichž se jejich škodlivost snaží výzkumníci dokázat. Jen málokterá studie se však snaží pohlížet na videohry i na jakýsi prostředek vzdělávání a formování osobnosti.

Dokonalým příkladem toho, jak mohou hry vzdělávat či pomáhat je například česká ArmA, která dokáže vojákům simulovat určité podmínky a při správném nastavení může zajistit i poměrně realistickou simulaci. Rovněž je zajímavé, že chirurgové využívají speciálních simulátorů, které jim pomáhají se koncentrovat a zvládat stres v daných situacích.

Dalším příkladem budiž angličtina u mladých lidí. Spousta mladých se dnes dokáže alespoň na základní úrovni domluvit anglicky. Velká spousta z nich umí anglicky právě díky hrám a rovněž také seriálům. Marně si české školství snaží namluvit, že právě ono je zodpovědné za současnou úroveň angličtiny. Je to však denní kontakt s videohrami, který zapříčiní to, že se hráč v anglickém jazyce zlepšuje. Velká spousta her dnes disponuje českými titulky, ale dabing najdeme jen v minimu z nich. Denní kontakt s virtuálním prostorem tak postupně zlepšuje angličtinu.

Zdroj: cdn2.techadvisor.co.uk  

Problémem videoher je, že se povětšinou hrají po nadměrnou dobu. Doporučeno je se jim věnovat maximálně hodinu až dvě denně. To však spousta hráčů nedodržuje a dokáže mnohdy u videoher prosedět celé odpoledne či půl dne. Na videohry je pak pohlíženo, jako za stupidní zábavu, která jen mladým vymývá mozky a krade jim drahocenný čas pro studium a jejich další hodnoty.

Mnohdy je však opak pravdou. Videohry dle průzkumu značně zbystřují smysly a mysl. Pokud se hráč, neoddává čistě jen brutální akci či střílečkám, tak nejenže přijde na jiné myšlenky, které ho vytrhnou ze stereotypu běžného života, ale může v nich najít potěšení, zajímavé hádanky na procvičení mozku či parádní příběh.

Ostatně, stačí si položit otázku – Jaký je rozdíl mezi tím pustit si mnohdy naprosto zoufalou telenovelu v televizi, oproti tomu si pustit na dvě hodinky nějakou z videoher? V podstatě žádný. Ačkoliv má dospělý v tu chvíli pocit, že sleduje něco hodnotného, tak naopak jeho potomek čerpá mnohem více.

Zdroj: skillzone.cz

Pravdou však zůstává, že při nadměrném hraní, může dojít k asociálnímu chování a stavům. Aktuální generace mladých má problémy s reálným kontaktem, což částečně způsobují videohry, ale i další prvky jako jsou různé seznamky, sociální sítě či jiné možnosti. Díky tomu pro ně přestává být potřebné se s někým stýkat. Ruku na srdce, zodpovědnost za své dítě má vždy rodič.

Prokázalo se, že ony násilné sklony, které jsou mnohdy v médiích probírány, jsou naprosto neopodstatněné. Skutečně k nim dochází při samotném hraní. Zejména v případě, že jde o nějakou akční záležitost. Nicméně agresivní sklony trvají jen chvíli poté. Je to podobné jako sledovat akční film. Adrenalin odezní a je po účincích. Samozřejmě se to týká zdravých jedinců v některých případech, to může mít opačný účinek. To už je však na individuálním posouzení.

Zdroj: blogs-images.forbes.com  Zdroj: images.gamewatcherstatic.com

V moderních nemocnicích se využívají také hry k tomu, aby bylo pacientům uleveno od bolesti. Pacienti potvrzují, že v době kdy hrají videohry, tak nemyslí na onu bolest a koncentrují se na hru samotnou. Využití je mnoho. Nešvarem však mohou být zejména mobilní hry, které jsou snadno dostupné a v případě masových Battle Royale záležitostí jde o skutečně návykové záležitosti pro menší.

Rozhodně se tedy nepotvrdilo, že by videohry byly vyloženě škodlivé. Při správném způsobu dávkování, zejména u mladších ročníků může jít o zajímavý nástroj k rozvíjení osobnosti a rovněž také cizích jazyků.


Martin Pilous