Herní konzole jsou tu s námi už přes 50 let a stále přinášejí hráčům skvělé zážitky. Hraní v počátcích se oproti tomu dnešnímu výrazně samozřejmě změnilo. Postupně, s vývojem samotných herních zařízení se vyvíjely i videohry samotné. 2D plošinovky vystřídal trojrozměrný prostor a i ten se v současnosti přenáší do virtuální reality. A právě ty jsou pro nás hráče tolik zajímavé.
V průběhu let se jednotliví výrobci konzolí a herní konzole dostávali do popředí a budovali si tak svou popularitu mezi hráči. Neustále přinášeli nové, zajímavé funkce a různá technologická vylepšení. Každá z 9 generací herních konzolí přišla s něčím novým. Zajímá tě, jak taková historie konzolí vypadá? Tak pokračuj dál ve čtení!
Počátek videoherních konzolí začíná v roce 1972. Tou vůbec první konzolí na světě byl přístroj Magnavox Odyssey a na svědomí ho mají technici Ralph Baer, Ted Dabney a Allan Alcorn. Původně se mělo jednat o přístroj, který by pomohl zlepšit vojákům reflexy. Naštěstí, pro všechny herní nadšence, své uplatnění našel jinde a stal se tak zárodkem pro další konzolové generace.
Tato konzole první generace měla jen pramálo společného s těmi dnešními. Odyssey měla pouze jednoduchou černobílou grafiku, žádný zvuk, ale především zde chyběla možnost hlubší programovatelnosti. To mělo za následek nízkou knihovnu her, které bylo možné na Odyssey hrát. Spolu s tehdy vysokou cenovkou, okolo 100 amerických dolarů, se tak bohužel jednalo o prodejní propadák.
Konzole Magnavox Odyssey (Zdroj:Wikipedie)
Jedna hra ovšem přece jenom dokázala tehdejší hráče učarovat. Jednoduchý interaktivní tenis sice není v dnešní době tak známý, stal se ovšem inspirací pro jinou firmu, která se na poli videoher dokázala lépe prosadit. V roce 1975 tak Atari, americká firma Nolana Bushnella, vydala novou konzoli v podobě arkádového automatu, a s tím i známý Pong. Netrvalo dlouho a Atari brzy kompletně ovládlo trh arkádových her.
Zlatý věk arkádových her
Právě období od roku 1978 až 1982, tedy druhé generace konzolí, je v dnešní době známé také jako "zlatý věk arkádových videoher". Hráči předháněli své skóre ve hrách, jako je Breakout a kultovní Space Invaders, a to především proto, že tyto hry přinášely nové herní mechaniky. Jednalo se třeba o možnost mít více životů, což nebylo v té době žádnou samozřejmostí.
Atari bylo mistrem v oblasti arkádových automatů, ale úspěch tato firma slavila i s domácími konzolemi. Ke konci 70. let videohernímu trhu Atari dominovalo s konzolí Atari 2600, na které bylo možné hrát více her díky ROM cartridgím. Tato skutečnost vedla k tomu, že se videoherní trh rozdělil na dvě odvětví. Na výrobce konzolí a na výrobce softwaru, tedy samotných her.
Atari 2600 (Zdroj: PCMag)
Oba trhy počátkem 80. let rapidně vzrostly a vzniklo tak spoustu kvalitních, ale i nekvalitních videoher. Příkladem může být videohra E.T. podle slavného filmu od režiséra Stevena Spielberga. A ačkoliv i z dnešních titulů bychom našli pár vhodných kandidátů, E.T. je pořád jednou z nejhorších videoher všech dob. Naopak zmiňme, že už v té době příspíval spoustou kvalitních her Activision, dnes známý díky sérii Call of Duty.
Nástup japonských gigantů
Sláva Atari ovšem nevydržela dlouho a postupně byla tato americká společnost vytlačena těmi japonskými. Zejména společnost Nintendo, původně výrobce hraček, dokázala kolem videoher strhnout naprostou mánii, a to když v roce 1983 vydala svou 8 bitovou konzoli Famicom, ve zbytku světa spíše známou jako Nintendo Entertainment System (NES).
Japonská konzole nabízela dosud nevídaný druh zábavy. Novinkou bylo barevné spektrum, vyšší rozlišení a hlavně, delší a kvalitnější hry s pokročilejší grafikou. NES se totiž stal startovní půdou pro oblíbené série s instalatérem Mariem a princeznou Zeldou. Navíc, všechny cartridge, a to i od vývojářů z třetích stran, se vyráběly v Nintendu, takže společnost mohla jednoduše kontrolovat kvalitu titulů.
Konzole Nintendo Entertainment System s ovladačem (Zdroj: Science Museum Group)
Kromě domácích konzolí se japonský gigant soustředil i na další formy videoherní zábavy. Vůbec první handheldová konzole Game and Watch od Nintenda z roku 1980 sice slavila úspěch, ale tu skutečně nesmírnou popularitu získal až Game Boy spolu s hrou Tetris v roce 1989.
Nintendo ovšem nebylo jedinou japonskou firmou, která chtěla dobýt svět videoher. Ve čtvrté generaci konzolí, tedy mezi roky 1987 a 1996, došlo k rivalství mezi Nintendem a Segou. Dnes je toto období spíše známé pod označením “konzolové války”.
Sega strategicky uvedla v roce 1988 do prodeje technologicky lepší Segu Megadrive, v Evropě pod názvem Sega Genesi, a proti Mariovi postavila super rychlého ježka Sonica. Celkem se 16 bitové konzole Sega Megadrive prodalo více než 30 milionů kusů, ale ani to nestačilo na Nintendo, které slavilo úspěch se Super Nintendo Entertainment System (SNES) v podobě 49 milionů prodaných kusů.
_1.jpg)
Konzole Sega Megadrive (Sega Genesis) (Zdroj: Eurogamer)
Ačkoliv se Sega snažila co nejvíc, jejich role v oblasti výrobců videoherních konzolí skončila před začátkem páté generace konzolí, a to s konzolí Sega Dreamcast. Především kvůli vysoké cenovce a malému počtu kvalitních her nedokázala konzole na trhu uspět, a Sega tak upustila od plánů na další generaci. Z dříve známého a úspěšného výrobce konzolí se tak stala softwarová společnost, která se začala soustředit pouze na vývoj videoher.
PlayStation na scéně
Možná se ti zdá, že Nintendo jednoduše vyhrálo a ovládlo celý videoherní trh. Jenže opak je pravdou. V roce 1994 se do popředí dostává další japonská firma, společnost Sony, která v té době vydala svůj první PlayStation. Zajímavostí je, že konzole vznikla v důsledku neuskutečněné spolupráce Sony a Nintenda. Původně měly tyto dvě společnosti spolupracovat na společné konzoli, avšak Nintendo tuto spolupráci zrušilo kvůli obavám z velkého vlivu Sony. Zástupci Sony byli údajně tak rozzuření, že vytvořili sami zcela novou konzoli a s vidinou toho, že ovládne celý trh. Mělo se přitom jednat o jakýsi druh pomsty.
A to se do jisté míry povedlo. Konzole se stala okamžitě hitem, a to díky pokročilé grafice, široké paletě barev, nižší cenovkou, CD ROMu a záplavou nových a atraktivních titulů. Byly to značky, které jsou dnes mezi hráči velmi dobře známé. Jednalo se například o Gran Turismo, Crash Bandicoot, Metal Gear nebo Final Fantasy. Novinkou u PlayStationu byl také přechod z 2D do 3D grafiky.
Nintendo si sice dokázalo udržet svou popularitu, a to díky titulům Super Mario 64 a The Legend of Zelda: Ocarina of Time, ale jejich konzole Nintendo 64 nebyla tak oblíbená jako PlayStation. Nintendo 64 totiž pořád používalo cartridge, což zapříčinilo menší kvalitu her, ale také jejich vyšší cenu, protože výroba cartridgí byla nákladná. Navíc bylo pro vývojáře obtížné optimalizovat své hry pro Nintendo 64, a tak jich spoustu na tuto konzoli ani nevyšlo. Daleko více se do popředí dostávala právě Sony a jejich PlayStation. To víceméně pokračovalo i v následujících letech.
Handheldy, Xbox a nejprodávanější konzole v historii
Během šesté generace konzolí, mezi roky 1999 a 2013, došlo k několika technickým vylepšením. Hry se už plně vydávaly na CD a DVD, čímž mohly být delší a graficky propracovanější. S rozšířením internetu se také stále častěji objevovaly prvky online hraní.
Sony v tomto období přišla s legendární konzolí PlayStation 2, která je dodnes se 150 miliony prodaných kusů nejprodávanější konzolí v historii. Nutno ovšem podotknout, že ačkoliv nabízel PlayStation 2 spoustu nových vymožeností, mluvíme o generaci, která byla dlouhá 14 let, což není úplně zvykem.
Vlevo původní PlayStation 2, vpravo PlayStation 2 Slim z roku 2004 (Zdroj: Forbes)
Naproti tomu Nintendo a jejich GameCube neslavilo příliš velký úspěch, protože podporovalo mini disky s menší kapacitou, což se odrazilo hlavně na grafické stránce her. Navíc bylo pro vývojáře opět těžké optimalizovat své tituly na disky s mnohem menší kapacitou, než jakou disponuje konkurence. Postupem času tak na GameCube chybělo stále více multiplatformních titulů a Nintendo se tak muselo začít soustředit hlavně na vývoj svých vlastních first-party značek.
Mnohem větší zastoupení mělo Nintendo u handheldových konzolí. V roce 1998 vydali na reakci herních vývojářů Game Boy Color, který disponoval barevným displejem a k roku 2005 se ho prodalo více než 118 milionů kusů. Na tento úspěch Nintendo navázalo s nástupcem této konzole, a to Game Boy Advance s více než 80 miliony prodaných kusů.
Game Boy Advance nahoře a Game Boy Color dole (Zdroj: Gameboycustom)
V roce 2001 se po Atari vrací na konzolový trh další americká společnost. Microsoft uvedl do prodeje svou konzoli Xbox, která byla technicky propracovanější a podobnější tehdejším počítačům. To byl koneckonců záměr Microsoftu, který tak reagoval na prohlášení Sony, že PlayStation 2 nahradí všechny počítače a stane se zároveň centrem zábavy.
Svým výkonem byl Xbox nejvýkonnější konzolí šesté generace, což se odrazilo i na grafické stránce her. Oblíbené byly na Xboxu především exkluzivní tituly Halo, Fable a Forza Motorsport. Novinkou byla také funkce Xbox Live, která umožňovala hraní s kamarády po internetu. Oproti svým konkurentům měl navíc Xbox zabudovaný HDD disk, tudíž nebylo potřeba k němu dokupovat paměťové karty.
Hraní v pohybu
Zásadního vylepšení se dočkaly konzole také v 7. generaci. Kromě podpory nových Blu-Ray disků se objevily i funkce, které umožňovaly hrát hry pohybem těla. Tuto funkci poprvé představilo Nintendo se svou konzolí Wii v roce 2006, čímž se stala také nejprodávanější konzolí této generace s více než 100 miliony prodaných kusů. O tři roky později představil nové zařízení také Microsoft. Pro svou konzoli Xbox 360 vydali speciální kameru Kinect, která snímala jakýkoliv pohyb hráče bez nutnosti použití ovladače. V roce 2010 do oblasti pohybových her přispěla i Sony se svými ovladači PlayStation Move pro konzoli PlayStation 3, ale jako poslední z výrobce konzolí, kdy navíc bylo znát, že se jedná o rychle vytvořený koncept, nebyl Move tak úspěšný jako jeho protivníci.
Samotný PlayStation 3 vyšel v roce 2006, ovšem nejednalo se o příliš povedený start. Zatímco předchozím generacím společnost Sony dominovala, v 7. generaci si trochu pošlapali reputaci. Důvodem k tomu byla hodně vysoká cena za konzoli, a tak není divu, že mnoho hráčů dalo přednost výkonnějšímu a přesto levnějšímu Xboxu 360. Prodeje dokázala Sony zvednout až po dalších revizích PlayStationu 3, slevách a hlavně portfoliem exkluzivních titulů.
Zleva konzole Xbox 360, Nintendo Wii a PlayStation 3 (Zdroj: VG247)
Nintendu se i nadále dařilo s handheldovými konzolemi. Inovativní Dual Screen (zkratka DS) vyšlo v roce 2004 a nabízelo dvě obrazovky. Zatímco horní obrazovka sloužila ke sledování hry, tak spodní bylo možné ovládat s pomocí dotykového pera. Spolu s několika revizemi, jako je například menší a elegantnější DS Lite, se hráči dočkali také pokročilejšího 3DS z roku 2011.
Sony ovšem nechtěla zůstat na trhu handheldových konzolí pozadu, a tak v roce 2004 vydala populární PlayStation Portable (PSP). Ten se dočkal velké podpory vývojářů a díky tomu se prodalo více než 80 milionů kusů. Stejně velkého přijetí se ovšem nedočkala další handheldová konzole od Sony, PlayStation Vita, které se všehovšudy údajně prodalo jen okolo 16 milionu kusů. Přesné čísla ovšem Sony nikdy nezveřejnila. Vitě hodně uškodil rozmach chytrých telefonů a Sony postupně přestala na tento handheld vydávat jakékoliv hry.
Handheld konzole PlayStation Portable (Zdroj: Wikipedie)
Dominující PlayStation
V 8. generaci konzolí se i nadále o konzolový trh dělí Microsoft, Sony a Nintendo. Hry se staly propracovanější, detailnější a svou příběhovou složkou se stále více začaly podobat filmům. Dominantní konzolí tohoto období je nepochybně PlayStation 4, který kromě vylepšené grafiky a ovládání nabídl také záplavu exkluzivních titulů. Inovativní bylo také nové příslušenství v podobě virtuální reality.
Nintendo se naproti tomu vydalo jinou cestou a vytvořilo v roce 2012 Wii U. Jednalo se o klasickou domácí konzoli, která se ovšem ovládala speciálním ovladačem se zabudovaným displejem. Ten bylo možné využít také k samostatnému hraní her, nicméně jeho funkčnost a životnost baterie zapříčinila, že konzole Wii U byla velice neúspěšná a Nintendo potřebovalo rychle přijít s novou konzolí, která by dokázala ostatním konzolovým rivalům konkurovat.
V roce 2017 tak přišla oblíbená hybridní konzole Nintendo Switch, kterou je možné použít jako přenosné zařízení, ale také k domácímu hraní. Jedná se vlastně o vysoce výkonný tablet, který má po stranách odnímatelné ovladače, Joy-Cony. Ty je přitom možné použít i k pohybovým hrám. Jinak řečeno, všechny své dosavadní konzole Nintendo přeneslo do jednoho ultimátního zařízení.
Zleva konzole Nintendo Switch, Xbox One a PlayStation 4 (Zdroj: Diktor)
Microsoft se svou konzolí Xbox One, podobně jako Nintendo s Wii U, nezaznamenal příliš velký úspěch. Absence exkluzivních titulů, nutnost neustálého připojení k internetu, velikost konzole i její cenovka způsobená nutností pořídit ke konzoli také Kinect, vedly k výrazně slabším prodejům. Ty se podařilo částečně zvednout až později s vydanými revizemi, ale reputaci značka Xbox utrpěla do značné míry.
Současnost
Současná 9. generace konzolí je v polovině životního cyklu. Kromě Nintenda, které se stále soustředí na Nintendo Switch, se hráči dočkali technologicky pokročilejších konzolí PlayStation 5 a Xbox Series X/S. Ty se svým SSD diskem nabízejí rychlé načítání her, lepší grafiku a rychlejší snímky. Není pochyb o tom, že nastávající generace nabídne další vylepšení, a třeba takový PlayStation 6 bude svým výkonem přesahovat současné videoherní zážitky.
Je skoro až úsměvné vidět, jak se konzole od přístrojů zvládajících pouze jednoduchou černobílou 2D grafiku, posunuly k výkonným zařízením s 3D objekty připomínající fotorealismus. Mezi hráči je přitom hned několik věkových skupin, a tak si někteří pamatují slávu prvního NESu, zatímco jiní poprvé žasli u Nintenda Wii.
A co ty, jaká byla tvá první konzole?
Našel jsi nějakou chybu? Dej nám o tom vědět a ohodnoť autora. A pokud se ti článek líbil, nezapomeň ho sdílet.
